My story- operace

10. november 2011 at 19:19 | MRS.Cloe |  Diskuse

○ Tak jsem se Vám tak rozepsala, že moje prsty nemohly přestat.


○ Byl tu dotaz na mojí operaci, no a tak jsem se rozhodla napsat článek o mě.

○Pokud to někoho vážně zajímá a bude doopravdy číst, přečtěte si to,
ale ti co vědí, že tak dlouhý článek číst nebudou,
prosím, ani nekomentujte.:)


○Chystám pro VÁS VŠECHNY CO SEM CHODÍ překvápko!




Kdyby se mě někdo zeptal, co jsem za tenhle rok zažila, zážitek, kterej něco znamenal, tak bych řekla moment, kdy mi oznámili, že musím na operaci-laparoskopickou. V nemocnici jsem byla jen jednou a to druhý den první třídy ve škole. Byla jsem v nemocnici kvůli bolestem břicha, protože jsem byla ucpaná po 2 banánech, co mi dala babička. Nakonec to přešlo a tak už mě nikdy takhle břicho nebolelo. Ale už ani přesně nevím kdy, mě začalo zlobit zažívání, musela jsem brát různé prášky, ale nezabírali. Doktoři si se mnou nevěděli ty ROKY rady. Pořád jsem byla nadmutá, no a znáte to, bylo mi divně(ale nezvracela jsem), motala se mi hlava, prostě jsem se necítila dobře. Zlobili mě střeva a tohle jsem měla pořád. Na základce jsem kvůli tomu většinou chyběla. Teď když jsem nastoupila na střední se to začalo zhoršovat, bylo mi blbě, po škole jsem lehla do postele a takhle pořád dokola. Šla jsem na ultrazvuk břicha, ale nic nezjistili. Po 2 měsících ve škole jsem šla znovu a tentokrát zjistili kameny v žlučníku. Ještě si pamatuju doktorův výraz, těsně před ultrazvukem mi dělali vyšetření, že mi zaváděli hadičku do žaludku a to mi zjistili taky něco. No a od té doby jsem ani nechodila moc do školy, maximálně jsem tam přebyla, nevnímala a jela domů. Doma jsem ležela, špatně se mi spalo a byla jsem na tom špatně. Ostatní se bavili, chodili ven, do města a já musela ležet doma a ani se nehnout. Ne jenom týden, ale tohle jsem zažívala vážně roky.
Připravovala jsem se na operaci. Měla jsem jít 23.října( myslím), už jsem byla v nemocnici, ale stalo se to, že jsem dostala měsíčky a při nich se operovat nesmí. Takže mi zbytečně rozpíchali žíly na rukách a zbytečně mi taky jedna praskla. Jela jsem domů:)---- po 14 dnech, co jsem nechodila opět do školy jsem se vrátila do nemocnice tentokrát v klidu. Uklidněná, už jsem se moc nebála, jen taková ta neznalost, ještě předtím jsem nikde takhle nebyla, nikdy jsem neměla zlomenou nohu, ani vyvrtaný zub, natož operace ;).
6. listopadu jsem nastoupila do nemocnice(v neděli). V pondělí ve 14:10 měla přibližně začít operace. Pila jsem naposledy v 6 hodin ráno a jíst jsem také nesměla. Celý den mě uklidňovalo jen to, že jsem chodila na oblíbené blogy a můžu rovnou říct, že to jsou všichni co mi píšou komenty.:). No a tak jsem čekala a čekala. Ve 13:00 hodin pro mě přijela sestřička, lehla jsem si na lehátko, ona mi píchla uklidňující injekci do zadku =). Sice mě se moc nezdálo, že by to nějak uklidňovalo, ale asi ano. Vezla mě výtahem, pak operačníma sálama, chodbama atd...Zůstala jsem až v předsálí, kde mi napíchli jehlu atd. Měla jsem se dívat na televizi, jenže ona byla seklá a já jsem se začala smát:D... Pak si toho někdo všiml a přepl to..:). A co pak? Přivezli mě na operační sál, přelehla jsem si už po druhý na jiné lehátko, ruku mi uvázali j nějakýmu držátku, na druhou ruku mi obmotali měřič tlaku, na stehno mi taky něco přidělali, na hruď mi přilepili nálepky a na to připojili drátky, čímž mi měřili srdce. Pak si už jen pamatuju, že mi píchly do ruky něco, což byla nejspíš narkóza, a dali mi k puse to, do čeho se dýchá... Namluvili mi, že je to kyslík, ale popravdě, kyslík to rozhodně není:D.
Sestřička se zmínila, aby mi ten ,,kyslík" dali na jahodovou příchuť, takže jsem dýchala jahody. No popravdě, já si ani nepamatuju, že bych dýchala, ale co...;). Potom mi asi vypadla pamět a pamatuju si jen, jak sestřička říká, nadechni se ještě 3x, já se snad nadechla jenom jednou a pak jsem usla, ani myšlenky jsem neměla, no prostě zážitek. Myslím si, že mám ještě takový záblesky toho, jak mě po operaci oblékali, ale tím si nejsem jistá. Přelehla jsem si na postel v pokoji a spala. No a pak už jsem byla po operaci. Párkrát jsem zvracela( asi 10x), spala, nemohla chodit atd. Teď už se to všechno zlepšuje. Mám normální tlak, můžu se hýbat, lépe se mi spí, jen jsem pořád nafouklá a špatně se mi dýchá. Budu muset držet dietu, ale potom, už mi nic nebude. Já si ani už neumím představit jak je to žít normálně, bez jakýchkoliv depresí, bolesti atd. Vážně ne, zvykla jsem si doslova na tu bolest, že tohle nedokážu. Takže se to možná zdá, píšu veselé články na blog, píšu komixy, chodím do školy, tam se směju, ale ve vnitř, jsem uplně jiná. Doufám, že se to celé změní a tím, co jsem zažila si už nebudu muset nikdy projít. Momentálně mě chytá křeč v napíchlé ruce, protože kdybych s ní nepsala, napsala bych tenhle článek tak za 2 dny. Doufám, že až se plně zotavím, poznáte mě takovou jaká jsem a začne mě bavit žít. Asi si to neumíte předtavit, ani já jsem to nedokázala, že bych já byla něco takhle... Ale stalo se, prošla jsem si tím, zameškala hodně školy a měla jsem taky myšlenky, že se to nespraví, a že mě nebaví žít, nedokázala jsem si představit jaké to je žít bez bolesti, a ani jsem už nechtěla být zdravá. Myslím si, že operací se můj pohled na život změní a já konečně začnu dělat něco jiného než ležet v posteli, brečet, litovat se a koukat do noťasu. Tak tohle je můj příběh, ale myslím si, že u každého by se něco našlo. Těch příběhů bude víc, ale zatím tohle je ten největší:) Snad jsem vás neunudila. V poslední době jste mi dělali radost vy.... protože, čtete moje komixy, píšete hezké komentáře a můj nově založený blog stál za to, to potěší...A je to možná ještě lepší než na NEUSIMS. Děkuji všem za ochotu, navštěvování mého blogu, chápání mě a čtení tohoto nesmírně dlouhého článku:) Je to přidané do rubriky diskuse, pokud se chcete na něco zeptat, nebo jen jste zvědaví napište...

MRS.Cloe
 


Comments

1 Kessy Kessy | Web | 10. november 2011 at 19:48 | React

Tak tohle mě vážně docela chytlo. Nedokážu si představit jaké to je, ale po přečtění tohoto článku se mi všechny moje bolístky (na které prsty ruky nestačí)zdají úplně nicotné. Každopádně ti přeju aby ses z toho co nejrychleji úplně dostala a bylo ti fajn a hlavně abys poznala jaký to je žít bez bolesti :-) A i když nemáš narozeniny přeju hodně štěstí a hlavně zdraví :-) ;-)

2 Roxy Roxy | Web | 10. november 2011 at 20:00 | React

Chudinko. =( Mě je tě vážně líto. To je ale asi holt osud. Ani nevíš, jak jsem si po dočtení tohoto článku vážila toho, že jsem zdravá a nemá žádné vážné problémy. Ony ty operace a všechny návštěvy nemocnice na něco budou, uvidíš. ;) Moc ti přeju, aby jsi mohla žít normální den, jako běžná holka, bez bolesti a uvidíš, že to jednou příjde. Chce to trpělivost, všechno se zlepší. Tak do té doby si hlavně věř a nezapomeň, že ti všichni držíme palce. =)

3 Roxy Roxy | Web | 10. november 2011 at 20:02 | React

Jinak se neomlouvej, to se stane každému, já se pletu v jednom kuse! =D

4 fash♥ fash♥ | Web | 10. november 2011 at 20:43 | React

pekne rozpísané... držím palce nech sa z toho dostaneš :)a zažila normálny život  je mi ťa ľúto :/

držím palce ♥

5 !Meggie!♥ !Meggie!♥ | Web | 10. november 2011 at 22:27 | React

mě je tě taky moc líto :-(
držim palce aby to teď bylo jenom lepší
a brzo se stoho dostaň :-)
jsem ráda že teď už budeš zdravá jako ostatní :-) tak ať už jseš brzo stý nemocnice doma

6 Lilianne Lilianne | Web | 12. november 2011 at 9:22 | React

Tak to bylo něco...vlastně ani nevím, co chci napsat, protože jsi mi tímhle článkem uplně sebrala řeč. Opravdu mě to dojalo. :-)
Ne jednu stranu. mě tě je šíleně líto, že jsi si vůbec musela něčím takovýmhle protrpět, ale ačkoliv se ti to možná bude zdát ode mě ošlivé, věř, že to myslím dobře, se z tebe po takovéhle strašné tragické životní události stane jiný a silnější člověk a jak už jsi sama psala, tvůj život se teď určitě godně změní. K lepšímu.
Taky mě operovali,ale už si na to nepamatuju. Byl mi jeden den a měla jsem nějaké srostlé střeva, nevím přesně, už jsem se s tím narodila, ale pokud by mě neoperovali, brzo bych umřela. Sice si na to vůbec nepamatuju, ale jen když na to někdy svedem téma, vím jak tím moje rodiče strašně trpí, bylo to pro ně hrozné. Ani si nedovedu představit, jaké to musí být pro tebe...a taky tvoje rodiče...
Možná je tenhle komentář zbytečně dlouhý a možná ti bude připadat i hloupý, ale já to prostě musela napsat...
Hodně štěstí...v novém životě :-)

7 Joy Joy | Web | 12. november 2011 at 15:47 | React

Teda, ja neviem ani čo napísať. Ako píše aj Liliane, úplne si mi týmto článkom zobrala reč...To ako to tam píšeš. Veľmi ti držím palce a hlavne zdravia veľa. Na takýto článok musíš mať aj dosť odvahy, napísať to sem a to si veľmi vážim. :-)

8 zuzííík zuzííík | Email | Web | 14. november 2011 at 14:30 | React

tak to je mi fakt líto....já taky byla na operačním sále 2x ale s něčím uplně malicherným oproti tomu tvýmu.Ale obdivuju tě já trpim bolestma hlavy a ještě mám jedny zdravotní problémy který nechci uplně psát na internet ,ale zpět k tý hlavě vždycky jsem si myslela že horší bolest než který zažívám a na který-ikdyž je to šíleny-jsem si zvykla už nejsou..Ale tvůj článek mi sebral slova ,ale opravdu tě obdivuju.Jinak si pamatuju že když jsem poprví byla na sále tak, co mi naši vyprávěli, po narkóze sem se chovala jak opilá jelikož mi bylo nákejch 10 let strašně sem se bála a po narkóze jsem jásala že to mám za sebou no prej jak blázen :) Držim palce ať ti je už jen líp :)

9 Lady Jahoda Lady Jahoda | Web | 14. november 2011 at 16:56 | React

Prosím dej mi ozdobičky na můj stromeček!!
http://vanocni.datart.cz/lenka-sromova-si-preje-digitalni-zrcadlovka-nikon/
Ahojky prosím poděl se a dej mi na můj stromeček ozdobičky tak -že otevřeš odkaz a klikneš 2× na darujte ozdobu tomuto přání!! Že si mi daroval/a ozdoby poznáš podle toho ,že se objeví již jste darovali ... Popřípadě moc sděkuji a velice se omlouvám za reklamu !! Vždy ráda oplatím jen napiš vzkaz!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement