10. Behind the mirror - Rachel

2. december 2011 at 18:40 | MRS.Cloe |  Behind the Mirror
○ Je tu jeden z mnoha dílů, kdy se děj vrací zpět do minulosti. Tenhle díl jsem si velice užívala, dokonce jsem se skoro rozbrečela ;), naplánovala jinak děj, ale i takhle to je dobré.

PŘES VÍKEND JSEM V NEMOCNICI, HODNĚ SI CENÍM VAŠÍ PODPORY!DĚKUJU!♥

Jsou připravené dvě písničky:D

UŽIJTE SI 10TÝ DÍL BEHIND THE MIRROR!


,,Děkuji, že jste se dnes všichni připojili." Pronesl zestárlý zšedivělý muž ke všem lidem stojícím v místnosti.
Všude se ozýval smích. Lidé se spolu bavili, nikdo nebyl naštvaný ani skleslý. Místnost čeřila uvolněností a opravdovou veselostí.
,,Připíjíme na znovushledání s mojí jedinečnou dcerou!" Pozvedl svou sklenku vína a rukou poukázal na blízko-stojící černovlasou dívku. Všechny oči střelili na její tvář.


,,Vítám tě zpátky Rachel! Jsem ráda, že tě opět vidím." Procházející členové sešlosti pohostinně a upřímně zdravili a tím vítali doma, dceru svého dobrého a majetného přítele. ,,Děkuji." Odpovídala na každou zaslechlou lichotku a stydlivě mihotala očima po všech přítomných.


,,Jsem moc ráda, že jsem doma otče." Láskyplně objala svého otce a oči jí začaly slzet. Byla tak šťastná, jako nikdy předtím. ,,Holčičko moje." S taky šťastným a rozlítostněným hlasem ji k sobě otec přimáčkl a druhou rukou ji hladil po vlasech. Radostné shledání dcery a otce, jenže ne na dlouho.


Jejich srdečné objímání přerušil vyšší černovlasý muž, který očividně nebyl ve své kůži. ,,Omlouvám se pane, ale máme tu obrovský problém, který se musí ihned vyřešit." Při každém svém snaživě vysloveném slově se upřeně a odměřeně díval na Rachel. ,,Ale samozřejmě Johne, pojďte vedle." Pokynul otec tmavovlasému, ozbrojenému muži a opouštěl z objetí svou dceru.
Ta už tam stála úplně sama a pozorovala všechny ostatní osoby, které měli bezstarostný život.


Ihned, jak otec zmizel za rohem místnosti, kráčela k ní blonďatá dívka, pomalu se blížila k ní. Rachel se nejprve dívala do země, ale poté si všimla známé chůze, podívala se dívce do očí a zjistila, že je to její sestra. Rachel jen otevřela ústa a vytřeštěně pozorovala svou jedinou sestru. Myslela si, že ji ztratila, že se nedokáže zachránit. Ale ona se ukázala, přežila, její sestra, nejlepší kamarádka. Moc ji miluje! Chtěla něco říct, ale slzy jí v tom zabránily. Místo toho jí padla do objetí. Stály tam dlouhou dobu, ale i když nic neříkaly, myšlenky byly stejné!


Rachel se rozhlížela po místnosti. Působilo to na ni krásným dojmem. Jako kdyby se poslední týdny neudály. Patřila opět mezi ně, mezi ty šťastné. Hudba se šířila v příjemných tónech do uší všech posluchačů a lidé začali pomalu tančit, jako oslavu. Tak nečekaně si náhle vzpomněla, že se jí málem podlomila kolena. Přeci měla správný pocit. Ten muž, to on jí honil. V lese, když se to stalo, to on ji napadl a snažil se ji chytit! Ale vždyť je s otcem! Proboha, musí ho najít.


Otec byl celý nešťastný a zesláblý tím, co mu John oznámil.Musí se jí vzdát? Proč ona? Překonával sám sebe, zavřel silou oči a tlačil víčka k sobě, až mu ukáplo pár slz. John na něj jen bez mluvení s pochopením koukal.
,,Pane, proměna je rychlá. Zatím se chová normálně, bez problémů, ale potom to už nebude ona, pane, už nic ji nezastaví. Musíte se rozhodnout. Nezbývá nám nic jiného, než zakročit!" Pokračoval přesvědčivě...přemlouval zakladatele společnosti k rozumnému rozhodnutí. ,,Ale má holčička." S velikou lítostí oplakával svou výjimečnou holčičku, kterou nevýslovně miloval, jako své dítě. ,,Pane, já vím, jak se teď cítíte, ale zbývá málo času." John čekal na pokyn. Prosebně hleděl do otcových starostlivých očí.


Bloudila neznámými tmavými kamennými chodbami. Snažila se najít svého otce. Jen nepočítala s tím, že se ztratí. Bydlela v tomto domě dostatečně dlouho, ale teprve teď si všimla, tajných cest, které nikam nevedly. ,,Haló? Je tu někdo?" Bezradně se ptala při každém svém kroku. Ale někdo tady byl. Světlo ze svíček zářilo a odhalovalo plesnivé kameny, ze kterých byly všechny stěny. Jedné z nich se přidržovala. Bála se, strachu už zažila hodně. Za poslední dobu se jen skrývala a nechce v tom dál pokračovat.


V hlavě se jí odehrávaly poslední momenty, kdy se snažila uprchnout v lese, kdy ji to napadlo. Na nic jiného nemyslela. Nikdo jí nevysvětlil co se tu noc stalo, nechápala náhodné návaly vzteku a nesnesitelnou chuť zabíjet.
Mohla se vrátit zpět, mezi svou sestru a lidi, kteří se sešli kvůli ní, mohla, ale ona pořád mířila dopředu. Každým krokem se jí zastavoval dech.


Cesty, které prošla, vedly do jediné, osamocené místnosti, ve které bylo pár starých věcí, jako jsou koberce, zašlé trubky. Všude byla tma. Za jejími zády svítilo světlo a před ní se objevoval její stín. Všimla si i kamenné podlahy. Že by byla někde v podzemí? Nepoznala to, nešla po schodech dolů, ani nahoru. Rozmýšlela se, jestli se vrátí zpátky. Tady otec nebude.


Jak se pořád rozhlížela po místnosti, začala si zvykat na tmu a více se rozkoukala. Poznala, že tu něco nehraje. Bylo až moc ticho. Zpozorovala staré oprášené zrcadlo, které bylo přehozeno zašlým závěsem. Všechno nahánělo hrůzu.


Jenže když se podívala před sebe, uviděla na zemi mihotající se stíny ještě někoho. Ona byla doteď sama, čí to jsou stíny? Děsila se, nevěděla, co uvidí, až se otočí. Mrskla s sebou a udělala otočku. Nejdříve jí to překvapilo, ale zmocnila se jí neskutečná radost! ,,Otče." Chtěla se mu vrhnout do náručí, ale on udělal gesto, kterým naznačil odmítnutí.
,,Co se děje? Otče?" Začínala se znovu bát. ,,Otče." Volala na něj. On se na ni ani jednou nepodíval.


,,Otče, proč se mnou nemluvíš? Omlouvám se, neměla jsem sem chodit. Prosím, pověz mi něco!" Nechápavě hlesla. Všichni kolem otce ji pozorovali, ale také jim nic nevyšlo z úst. Všichni mlčeli, co tím naznačují?
,,Prosím, otče, co to znamená. Mluvte se mnou někdo!" Rychle křikla, když se k ní jeden z mužů přibližoval.


Z tmy naproti zakrytému zrcadlu se vynořili postavy, které však nedokázala rozpoznat. ,,Bude to tak lepší, Rachel" prohlásil muž, který byl i na oslavě a kráčel k ní. ,,Co to říkáte? Nerozumím tomu, co se děje? O co tu jde? Vysvětlí mi to někdo?" Už se slzami naříkala. Neděje se nic dobrého. Hlavně když zahlédla ten známý obličej Johna.


V tu chvíli jí to došlo. Je to past. Na ní. ,,Otče!Otče!Otče! Prosím, co to děláš, musíš mi pomoct, oni mi ublíží, otče!Prosím." Rozutíkala se ke svému otci, který byl pohledem stále přilepený k zemi. Stáhl se, Rachel ho viděla přes ubrečené oči. Mrkla a všechny slzy opustili víčka a padaly po tváři dolů. Než se však dostala do půlky délky, co ji držela od otce, zachytil jí blonďatý muž. Neznala jeho jméno, ale poznala jeho sílu. Strhnul jí z běhu a odstrčil. Neměla rovnováhu a hlavou narazila do hrany zrcadla. Než se stačila vzpamatovat, můž k ní přistoupil, strhnul závěs a odhodil ho stranou k přibližujícím se lidem ze tmy.


,,Bude to tak nejlepší. Nezasloužíš si to, nikdy se ti to nemělo stát, ale stalo se. Je v tobě a za nedlouhou dobu se projeví. Lidé, na kterých ti záleží, by byli v nebezpečí. Je nám to moc líto, ale nic jiného se nedá dělat." Johnovi se každé slovo nechtělo vyslovovat, ale musel to říct. ,,Zvládneš to, ale už se nikdy nedostaneš ven." Hleděl na vyděšenou Rachel.


Bloňďatý muž jí postavil k zrcadlu a v ten moment ucítila, že se nemůže pohnout. ,,Otče, z celého svého srdce tě prosím, prosím, podívej se na mě!" Věděla, že se otec na ni nepodívá, ale nevěděla, o co jde.
,,O čem to mluvíte? Co se stane a co se děje se mnou!Řekněte mi to!" Skuhrala vyděšeně. Semkla dlaně a drtila si kosti. Sledovala otce, který jí však pohled stále neoplácel. Kdežto ostatní přítomní, ti hleděli jen na ni. K zrcadlu se přibližoval John s drsnou tváří. Mumlal si pro sebe nesrozumitelná slova. Očima těkala z jednoho člověka na druhého. Zahlédla u otce mladého černovlasého kluka, kterého si pamatovala z pár setkání o moci a magii.


Náhle se jí sevřelo hrdlo. Cítila děsné pálení a nesnesitelné muka. Jako kdyby se zaživa řezala tupou kudlou. ,,Otče!" Zakřičela a každý v ten moment pochopil, jak to bolí. Naposledy zahlédla otce odvracející zrak. ,,Miluji tě, vždycky tě budu mít rád!" Neklidným, drásajícím srdce bolestivým tónem vyslovil konečná slova a odcházel z dohledu. Malý kluk ale dělal pravý opak. Sledoval Rachel, jak se svijí bolestí, jak se každou sekundou dusí a musí se snažit aby udržela jazyk za zuby, protože kdyby jenom hlesla, bolest by se prohĺoubila a bála se, že by to nepřežila. Prožívala vnitřní boj, který nesměla prohrát. Obklopovaly ji záře a pociťovala vítr, který jí nejspíš obletoval. Jako tornádo. Nořila se do tmy. Sice měla oči otevřené, ale viděla jen temno, které ji požíralo.


Otevřela oči. Všechna bolest ustala. Nic jí nebránilo v mluvení, neviděla okolo sebe záři, ani tornádo. Zdálo se jí to? Ale když se pohledem střetla už se ztichlým Johnem, přišla na to, že je něco jinak. Kde to je. Vidí zrcadlo, ale zezadu, slyší, co si lidé vzadu šuškají, slyší oslavu, ke které se znovu připojil zklamaný otec.
,,Rachel, pamatuj si, to co jsme udělali, je pro dobro všech, vím, pro tebe ne, ale lepší ty, než všichni ostatní. Ty náš zachraňuješ. To si pamatuj." John skrz zeď zkoumal Racheliino chování, tvář a po chvíli pochopil, že to stihnul.
,,Prosím, mluvte se mnou, vysvětlete mi to!Prosím" U konce s nervy a pochopením žadonila Rachel o pomoc a slovo, kterým by se všechno vyřešilo.


,,Sbohem." Rozloučil se a bez dalších řečí opouštěl místnost. ,,Prosím, prosím, pomozte mi! Nesmíte odejít prosím.." Hroutila se zděšením a dostávala záchvaty úzkosti. Nic nechápe.
Hleděla před sebe do prázdna. Z nenadání se jí sevřel žaludek a celá se chvěla. Hukot, který se ozýval zevnitř jejího těla ji natolik zaskočil, že zaječela úlekem. Jenže jakmile otevřela ústa, ozval se jiný hlas než její a mizely jí pocity a myšlenky z hlavy... Najednou vše ustalo. Zhluboka dýchala a pravou rukou se křečovitě držela břicha. Na tváři ale neměla ten nechápající zděšený výraz, vystřídal ho naštvaný necitelný a bouřlivý výraz. ,,Vy parchanti! Co ste mi to udělali. Za to zaplatíte!" Vztekala se úplně jiná postava, ale i přesto ji pohltil srach z neznámého a samotného místa, kde se ocitla...

1.Tak co říkáte na tenhle díl?
2.Působilo to na vás aspoň trochu smutně?(Dokázali jste si představit tu situaci?)
3.Jaká si myslíš, že byla Rachel předtím, než se jí něco stalo?
4.Proč mývala návaly zlosti, které se stupňovaly?
 


Poll

Líbí se ti komix Behind the Mirror?

Ano
Ne

Comments

1 anettka0 anettka0 | Web | 2. december 2011 at 18:48 | React

wow dlouhý jdu na to si to přečíct =)

2 Slečna Slečna | Web | 2. december 2011 at 18:50 | React

Vůbec nevadí, TOPlist už funguje a i tak ti moc děkuji :-)

3 Jája*NEUSIMS Jája*NEUSIMS | Web | 2. december 2011 at 19:03 | React

no wááu chci ihned další díl

4 simii-sims simii-sims | Web | 2. december 2011 at 19:12 | React

1.Super!! :-)
2.jo a moc! :D
3.myslím si ,že byla velmi hodná..
4.tak to netušíím.. :-|
Chci další díl!!!! :-) :D

5 Mrs.Hilly;) Hilary simík Mrs.Hilly;) Hilary simík | Web | 2. december 2011 at 19:30 | React

Máš skvělé obrázky..!:) Text je hezky a zajímavě napsán..Ale obrázky jsou kouzelné;)

6 Issy* Issy* | Web | 2. december 2011 at 19:39 | React

Dlouhý dílek...ale bezvadný! :D Tak snad ten výkend nějak přetrpíš(ti moc nepomáhám, co? :D) a brzo zase budeš v plné síle. :-) Držím ti palce ;-)

7 Moonxy Moonxy | Web | 2. december 2011 at 19:40 | React

1.No nemám slov 8-O
2.Jo! Asi bych se v Racheliné situaci totálně zbláznila. vždycky mě představa že by mě někdo zavřel do kobky bez východu hrozně děsila. :D
3.No, nevím jak to přesně myslíš...
4.Má v sobě nějakého zlého ducha

8 Šmoulinka Šmoulinka | Web | 2. december 2011 at 19:52 | React

úplně úžasný a jek je to prokládaný hudbou tak to nahodí supr atmosféru k ději seš opravdu šikula ;-)

9 Scraby Scraby | Web | 2. december 2011 at 19:54 | React

1.Byl skvělý, úžasně napsaný, ale to jsou všechny:)
2. Jo působilo. Hlavně jak tam křičela na toho tátu a on se pořád nedíval.
3.Asi hodná, ale trochu jiná, než ostatní. Možná trochu nebezpečná pro ně.
4.Byla naštvaná, protože jí zradil její vlastní táta. Nebo ne zradil, ale protože jí udělal něco takovýho.

10 Dyidy~ Dyidy~ | Web | 3. december 2011 at 6:45 | React

1. Bylo to uplně luxusní O_O
2. jo:D
3. Byla hodná :)
4. To nevím :-(

11 Lucka-Lucy Lucka-Lucy | Web | 3. december 2011 at 9:26 | React

Na tomto komiksu se mi strašně líbí kulisy !
1.Bomba !
2.jj
3.Netuším
4.Taky nevím

12 Tery Tery | Web | 3. december 2011 at 11:31 | React

1.Tak co říkáte na tenhle díl?
Dokonalej, hltala jsem každý slovo :D
2.Působilo to na vás aspoň trochu smutně?(Dokázali jste si představit tu situaci?)
Jo v jednu chvíli mi i tekli slzy ..
3.Jaká si myslíš, že byla Rachel předtím, než se jí něco stalo?
Určitě ta dokonalá, milá dceruška :)
4.Proč mývala návaly zlosti, které se stupňovaly?
Kvůli, nooo, to nevím :DDD

13 Lilianne Lilianne | Web | 3. december 2011 at 13:53 | React

1. opravdu zajímavý :-)
2. ano, nechtěla bych to zažít...:-(
3. hodná, tichá, uzavřená...
4. byla posedlá ďáblem, nebo tak něco...

14 MisulkaSims MisulkaSims | 3. december 2011 at 14:42 | React

1.skvělí :-) vážně úžasný :-)
2.moc smutně :-( úplně jsem se do toho vžila :D
3.určitě hodná
4.očarovaná :-) :D

15 Lenča Lenča | Web | 3. december 2011 at 16:03 | React

1. Vážné super!
2. Smutné :-( Chtělo se mi brečet
3. Určitě hodná
4. Protože má v sobě něco zlého :D

16 Lenča Lenča | Web | 3. december 2011 at 16:04 | React

[15]: Jinak moc se mi líbí ten vír, ale nechápu, jak jsi to udělala :D  Je to úžasné! :-)

17 Lenča Lenča | Web | 3. december 2011 at 16:07 | React

[16]: PS: S tou nemocnicí držím palce! Četla jsem minuly článek, tak snad bude vše v pořádku :-)

18 Joy Joy | Web | 4. december 2011 at 19:30 | React

1. Úžasné, ja som sa skoro rozplakala, čo sa mi nestáva pri čítaní komixov....
2. Úplne som sa do toho vžila.
3. Dobrá, ale stalo sa asi niečo, čo ju veľmi zmenilo a preto jej urobili to, čo museli....
4. Nejaká zmena, asi no niečo zlé ju premohlo v sebe, to čo sa jej stalo v tom lese.

Držím ti palce s tou nemocnicou, píšeš krásne komixy a máš úžasný talent, naozaj ma to už rozplakalo. ;-)

19 Dodo Lue Dodo Lue | Web | 6. december 2011 at 14:56 | React

Tenhle díl mě natchl asi ze všech nejvíce :) miluji když je .. starodávno .. no prostě bomba.. působilo to strašidelně, smutně, vžila jsem se do její kůže a museli to být teda pěkný muka... Těším se na další díl pa ..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement